Šéfa si člověk (NE)vybere....

Kolikrát v různých obměnách jsme už slyšeli tohle spojení? A co když se časy mění? Nebo už změnily?

A kolik času jste strávili na prvních (většinou) dvou kolech pohovorů, než Vám představili Vašeho budoucího nadřízeného?

V mém Curriculu se objevilo již několik firem – malé, střední, velké... Přemýšlím, kolikrát jsem měla možnost potkat svého budoucího šéfa rovnou na prvním kole? ...přemýšlím...přemýšlím... ... ... Ale jo, asi dvakrát jo (ze svých 6 bývalých zaměstnavatelů... z kolika přijímacích pohovorů v mém životě celkem? Ani nepočítám).

Přitom se mi mnohokrát stalo, že díky již absolvovaným třem kolům pohovoru, jsem strávila tolik času v onom procesu výběru, že když jsem pak svého budoucího šéfa viděla, řekla jsem si: „Ale tak třeba se to jenom zdá, třeba se to změní“... Nezměnilo.

Žijeme ale v jiné době! Už nemusíme...už můžeme. Můžeme dokonce i chtít! Žijeme v době mnohem větších možností, než měli naši rodiče, dokonce než jsme měli my sami před pár lety. Trh je nasycen, produkty i službami. Trh je dokonce nasycen i zaměstnanci. A i zaměstnanci jsou často přesyceni. Někteří penězi, někteří trpělivostí a někdy třeba jen prostředím na pracovišti. Přitom 60% procent uchazečů o zaměstnání v dnešní době zajímá především atmosféra na pracovišti, kultura firmy nebo kolegové (dle serveru novinky.cz: https://www.novinky.cz/kariera/clanek/prace-bavi-pres-polovinu-lidi-11573).

Práce je dost a mnohokrát nemusíme dnes už absolvovat „nutné zlo“ k tomu, abychom zaplatili složenky a nutili se pracovat kdekoli. Tak jako už většinou není „lepších“ produktů, tak není „lepší“ práce.

Co ale může být lepší?

Nikdo netouží po tom, aby se hádal s kolegy nebo s kýmkoli. Nikomu nedělá dobře konflikt s kolektivem nebo se šéfem. Dokonce ani těm, kteří ho zdánlivě vyhledávají. Ale jak se předem dozvědět, jak se to na pracovišti s atmosférou vlastně má?

Jednou možností je nahlédnout od videoprezentací firem, do medailonků vybraných oddělení, které nabízejí různé webové portály. Ale v takové firmě o 5 000 změstnancích- je vůbec možné zjistit, jací lidé na tom „mém“ budoucím pracovišti jsou?

Jednou z cest je zúčastnit se pohovorů, kde se na první schůzce potkáte rovnou se svým šéfem. Jenže to se většinou nedozvíte z inzerátu, na který odpovídáte. Takže pokud jste měli to štěstí, hurá! Ale většinou tomu tak není. Pozve si vás personalista, nebo ještě lépe – personální agentura, jdete na první kolo pohovoru, pak vás při troše štěstí pošlou do dalšího kola, kde odpovídáte na stejné otázky jako v tom prvním nebo vás pošlou na AC (assessment center), a teprve když úspěšně zdoláte tuhle osmitisícovku, dostanete se do posledního kola, kde vám představí teď už téměř jistého budoucího šéfa. A koukáte. Šťastní ti, kteří si mohli říct- „Yes, to byl fakt dobrej týpek“. Ale co když ne? Co když opravdu koukáte? A ďábel ve vaší hlavě říká: „Tohle ne, tohle nebude fungovat...“ A anděl říká: „Ale už jsi, Haničko, absolvovala celý tohle martyrium, přece se teď nenecháš odradit. Tolik jiných prací jsi kvůli tomu odmítla....“

Jenže v tomhle případě anděl není anděl, ale naopak – ďábel je vlastně anděl, protože to, co vás v koutku duše varuje, znamená, že se obáváte většinou oprávněně. Svět je chemie, život vzniká ze vztahů a spojení dvou energií a pracovní vztah není nic jiného. Je to spojení, ze kterého se také něco rodí! Rodí se plány, projekty, tabulky, vize, mise, rodí se naplněné výrobní linky, produkty, služby.... To všechno jsou děti vzniklé z tohoto spojení Vás a Vašeho kolektivu a nejvíc Vás a Vašeho šéfa. Protože on je motor, on je soudce a on je ten, kdo by měl vaší energii pozvedávát na vyšší úroveň, aby mohlo něco vznikat. Ne obyčejná „práce“, ale „zábava“. A zároveň on je ten, od nějž taky tak stejně může všechna ta zábava postupně zanikat.

V práci většinou platí jiné rčení – „Ryba smrdí (nebo vezmeme-li to pozitivně- voní) od hlavy“....Zkrátka- jaký šéf, takový tým. a tak kdo by nechtěl poznat jako první právě jeho? Pokud Vám tato osoba sedne a sednete i vy jí, v tento okamžik se zrodí- troufnu si tvrdit 80% oboustranné budoucí spokojenosti. I s Vaším šéfem, i s vašimi budoucími kolegy.

Stalo se mi několikrát jako vedoucí, že mí podřízení po mém odchodu z jedné firmy, šli sami „za mnou“ do firmy jiné. Nebo mi řekli, že jsem je zaujala rovnou na prvním kole a že práci přijali hlavně kvůli mě. A tak by to mělo být. Když si lidi mají možnost sami vybrat, mají i možnost vytvořit si vlastní podmínky. A domluvit se na nich. Už to není jen o tom „chodit do práce“, ale o tom „chodit za zábavou“. Chodit tvořit. Chodit rodit. Přeci jen v práci trávíme většinu svého aktivního života, tak proč si ho neužít- ve svém týmu se svým šéfem.

Protože Váš šéf je ten, s kým to funguje. Jinak je to jenom „šéf“.

Mohlo by tě zajímat

S dobrým šéfem se vždycky domluvíte...

Petr Šimčík je kodér. Do firmy Programmatic media se ale původně se hlásil na pozici grafika. Jak sám říká, na úvodní schůzce se šéfem se domluvili na všem. Jak se to podařilo?...

Přečti si více

Osobní značka: výhoda každého šéfa

Na pracovním trhu s minimální nezaměstnaností, kde lidé nehledají práci, ale příležitost, je osobní značka šéfa – firmy nebo týmu – velkou výhodou. Lidé nehledají práci – tu mají, hledají příležitost – využít naplno...

Přečti si více